RÁJ

Po obloze ptáci letí,
v mracích se ztrácejí.
Duhové kapky deště,
jim křídla zkrápějí.

Na obzor co lidské oko dohlédne,
jsou nesplněné sny.
Pojď semnou,
splníme si je alespoň my.

Projdem peklem
a pak už nás čeká jen ráj,
kde se všichni rádi maj.

Kde slunce věčně svítí
a svou energií vše sytí.

Řeka tam teče pořád dál,
nikdo netouží po tom aby
tu čas stál.

Na co stavět čas
všichni ho dost mají,
ty co už jsou tu nikam nespěchají.

Ta touha ten nesplněný sen
je věčně mladý být,
a obklopen láskou na věky žít.

Nejdříve však musíme trpět
a spousty lásky rozdat.

Než se nebeské brány,
otevřou před námi.

Né každý má to štěstí
hned v blahobytu žít,
záleží na tom jakou cestou
se rozhodl jít.

Ale i ty co se rozhodli
špatnou cestou jít,
jednou dojdou tam
kde blahobyt budou mít.

Nemocná duše co nemůže
najít klid musí prožít,
několik životů aby se
mohla uzdravit.